.

....................

..

Myšlenky

Každý k obrazu svému

17. května 2016 v 23:32 | Kinnie
Vzhled. První věc, kterou spatříme u každého člověka. Někdy se nám může líbit a někdy naprosto
znechutit. Nejen naše postava a rysy jsou našimi součástmi, ale také valnou většinou z nich jsou naše
šaty. "Šaty dělají člověka." Tahle věta už vypovídá sama o sobě. Šaty jsou potřebnou součástí každého
z nás.

Nevratná minulost

5. května 2016 v 2:54 | Kinnie
Někdy se nemohu ubránit myšlenkám, které vzpomínají na minulost. Ať se jedná o radostnou,
smutnou nebo jakoukoliv jinak emotivní vzpomínku. Sama se hlásím a prohlašuji, že k minulosti
by se neměl člověk vracet ani vázat. Zkrátka žít jen v přítomnosti.

Kýč sem, kýč tam

28. března 2016 v 8:00 | Kinnie
Je to tu znovu. Barevná vajíčka, kuřátka, králíčky, pomlázky, pečení beránci
apod. To je všechno pěkné, ale proč musí být Velikonoce tak moc kýčovité?
Všechno je přímo přeplácané barvami a někdy hnusnými dekoracemi.
A proto jsem ráda, že tento rok Velikonoce neslavíme. Jelikož z pohledu moji
matky jsou extrémně kýčovité. Hlavně co se týče dekorací.

Tělo jako plátno

19. března 2016 v 17:00 | Kinnie
Každý se rodíme stejně. Ruce, nohy, břicho, přirození a hlava. Jsme čistí a nevinní. Postupem času
rosteme. A čas a prožitky se na našem těle podepisují. Jednou upadneme na zem a najedenou
máme jizvu, která bude na našem těle navždy. Jsou náhody a události, které bychom chtěli
změnit, jelikož se nám nelíbí jejich podpis na našem těle. Ale máme jednu krásnou věc. A to
svobodu mysli a těla.

Dlouhé vlasy musí mít jen dívky/ženy. Blbost!

30. července 2015 v 21:51 | Kinnie
Vzpomínám si, jak jsme byli se školou na třídním výletě. V tom období byla zima a tak jsme chodili
po Vánočních trzích. Jedna parta navrhla, že půjdou do fast foodu. Já se k nim připojila, jelikož
tam s nimi šla jedna má dobrá kamarádka (V.). Přišli jsme do KFC a nebylo nikde místo a fronta k
pokladně byla nekonečná. Přesto jsme se domluvili, že si počkáme a mezitím někdo z nás vystojí
tu frontu. Kluci si stoupli do fronty a my holky jsme čekaly, až se uvolní místo na sezení.

Proč zrovna tato zem?

20. července 2015 v 0:47 | Kinnie
Tak konečně jsem se rozhoupala k napsání tohoto článku.

Mým největším a dosud nesplněným snem je navštívit nádhernou zemi jménem Norsko. Jsem do ní
zamilovaná už pár let a strašně bych se do této skvostné země chtěla podívat (alespoň jednou v mém
životě). Je to můj největší sen. A proč právě Norsko? V jedné době se mi čím dál tím více a více
začala líbit polární záře. Vyhledávala jsem její obrázky, gify, videa a dokumenty. Z náhody(?) jsem
si zadala právě norské polární záře. Byla jsem z nich unešená. Poté jsem se začala čím dál tím více
zajímat o tuhle zemi. Začala mi být hrozně sympatická její historie. Historie plná bitev a krve.

Moje začátky

6. června 2015 v 16:35 | Kinnie
Pamatuji si to jako včera, když jsem si založila svůj úplně první blog. Byla jsem s kamarádkou a
ta mi ukazovala svůj blog. Hned jsem chtěla mít taky takový. Prosila jsem ji, aby mi také založila
blog. Udělala to, ale nevysvětlila mi skoro nic. Jak se mění pozadí blogu, co je to záhlaví, jak
změnit styl písma...prostě nic. Se svým prvním blogem jsem to prostě vzdala.

Jaká je hlavní podstata?

2. června 2015 v 0:02 | Kinnie
Projíždím si moje nejoblíbenější blogy a pokládám si otázky. ''Jaká je vlastně podstata blogu? Jde autorům
blogu jen o komentáře? Jak některé blogy mají takovou sledovanost?' Mám spoustu otázek, na které bych
chtěla vědět odpověď.

Závidím holkám, které řeší hlouposti

21. května 2015 v 1:29 | Kinnie
Vidím to pořád. Jak na netu, tak i v reálném životě. Holky zkrátka řeší totální blbosti. Dokonce i zde na blogu jsem viděla pár článků ohledně trápení holek nad tím, jak nemají žádného kluka, jak se cítí hrozně ublíženě (i když mají skoro vše, co se jim zamane), jak se s nimi rozešla ''nejlepší BFF'' atd...
 
 

Reklama