.

....................

..

Boj začal

23. března 2016 v 16:00 | Kinnie |  Nekonečný boj

Bylo kolem osmé hodiny večer a já jsem si v duchu říkala ''Panebože, co jsem komu provedla?'' Chemoterapie
byla mnohem horší než jsem si tenkrát myslela. Každých pět minut jsem zvracela. Brečela jsem a chtěla
jsem jít domů za mojí rodinou. Té noci jsem pochopila, že můj život bude odlišný. Že už navždy budu nemocná.
Je vcelku zvláštní pochopit tenhle význam a i to jakou má život hodnotu v jedenácti letech.


Druhý den byla chemoterapie ještě horší. Nemohla jsem nic sníst, jelikož když jsem něco snědala, tak za pět
minut to vyšlo ven. Ani nevíte, jak moc pro mě bylo těžké, když mě navštívila moje rodina. Jen ty jejich
utrápené pohledy mi dělali ohromnou bolest v srdci. Jenže tenkrát jako dítě jsem je potřebovala, nemohla
jsem jim říct, ''Běžte domů, já to sama zvládnu.'' protože sama bych to rozhodně nezvládla.

Aspoň ten nejnáročnější den chemoterapie byl pro mě trochu radostným, jelikož se mi večer narodil můj
první bratránek. Měla jsem velkou radost, ale zároveň jsem nečekala, že v ten moment budu zrovna bojovat
o život.

Třetí den mi byla konečně chemoterapie vysazena a mě se udělalo lépe. Nebylo to sice nejlepší, ale ani ne
nejhorší. Ten den jsem i konečně něco snědla, ikdyž jsem neměla na nic chuť.

Čtvrtý nebo pátý den jsem konečně jela domů, ale věděla jsem, že mě to peklo čeká za týden zase.

(Omlouvám se, že tento článek je kratší. Je pro mě těžké o tomhle tématu psát. Takže doufám, že to pochopíte.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš můj příběh?

Ano
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.